Legenda aurea - Jacobus de Voragine (tmavě oranžová)

Detailní popis:

Jacobus de Voragine: Legenda aurea
latinsko-německé vydání
z wikipedie: 
Zlatou legendu sestavil nejspíše mezi lety 1260 a 1267[1] italský dominikánský mnich a pozdější biskup Jakub de Voragine. Dominikánským mnichem se Jakub stal v roce 1244  a studia absolvoval v Paříži, Kolíně a Bologni. Od roku 1292 až do své smrti 1298 byl Jakub arcibiskupem v Janově. Jako světec byl ctěn ihned po své smrti a v roce 1299 mu byla postavena socha se svatozáří. Jakub byl blahořečen v roce 1816 papežem Piem VII., oficiálně svatořečen dosud patrně nebyl.
Dominikáni byli velmi vzdělaní, žili v dobrovolné chudobě a chtěli působit hlavně na prostý lid. Jakub jako člen řádu Dominikánů chtěl pro své bratry kazatele připravit příručku pro jejich kázání na vzdálených misích. Protože byl zkušený církevní profesionál a velmi schopný spisovatel a vypravěč, podařilo se mu vytvořit knihu, která se ve své době stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků.





Legenda Aurea, 1499.


Obsahem legendy jsou životopisy svatých, které jsou seřazeny podle dat svých svátků v církevním kalendáři. Kazatelé na svých cestách tak měli na každý den téma ke kázání a často sami doplňovali legendy o místní světce. Příručka původně obsahovala 176 legend, ale během čtyř století se značně rozrostla. V současnosti obsahuje kolem 1065 příběhů a stále jsou nalézány další latinské rukopisy.
Ve středověku patřily legendy o světcích sepisované v klášterních skriptoriích k nejoblíbenějšímu literárnímu žánru. Inspirovaly se biblickými příběhy, nejstarší mytologií, hrdinskými eposy nebo místním bájeslovím středověkých národů. Nejrozšířenější legendy byly šířeny mezi prostým lidem, měly rychlý spád děje, vzrušení, hrůzu a dojetí. Zlatá legenda Jakuba de Voragine se stala nejoblíbenějším souborem životopisů svatých právě proto, že byla čtivá a srozumitelná všem vrstvám obyvatelstva.  
Využití legendy
Zlatá legenda plná poutavých příběhů sloužila jako námět kázání nebo pro individuální zbožnost. Stala se také bohatým inspiračním zdrojem pro umělce. Legenda později zastínila všechny ostatní sbírky legend a byla nazvána Zlatá legenda. Dodnes se zachovala ve více než tisíci latinských rukopisech a mnoha překladech. Nakladatelství po celém světě ji vydávají i v současnosti.